čtvrtek 1. srpna 2019

Příroda na Suchým

Na letošní dovolenou jsme si pronajali chatu na břehu rybníku Suchý. Je to úplně jiný typ krajiny, než jsme z domova zvyklí. Krom toho majitelé sice mají okolní zahrádku pečlivě zesečenou, ale některé divoké květiny ponechali jako okrasné. A já je fotila. A nejen květiny... Sice i v širším okolí chaty bylo spousta dalších rostlin, brouků, motýlů ... ale to už by bylo příliš mnoho fotografií (i když jsem si některé pořídila), tak jsem se soustředila jen na "zahradu" kolem chaty, případně rostliny, které do ní alespoň částečně zasahovaly.

Začneme kytkami a jinými rostlinami:

Kolem bylo několik "jedlých" rostlin. Podél stěn rostly plané jahody. Pod smrčky ohraničujícími pozemek borůvky, bohužel bez plodů. A na několika místech bylo místo smrčků maliní v němž se místy objevovaly větvičky ostružiníku.

Jahodník obecný

Maliník obecný

Brusnice borůvka
Z kytek mě mezi prvními zaujala mohutná netýkavka žláznatá. U nás je to nepůvodní druh a šíří se k nám z Německa. V jejím sousedství pak byla i naše netýkavka nedůtklivá.

Netýkavka žláznatá

Netýkavka nedůtklivá
Všude v okolí kvetly obrovské trsy kyprejí, zasahovaly až na okraj pozemku a byly plné včel.

Kyprej vrbice
Jedno místo bylo úplně pokryté svízelem a kousek dál se krčila osamělá planá maceška.

Svízel přítula
Violka rolní

Také tu bylo několik bodláků. Zvlášť ten klasický je docela pěkný. Škoda, že nekvetla i pupava - znám ji ze strání u babičky na Vysočině - její velké přízemní květy jsou krásné.

Bodlák kadeřavý
Pupava bezlodyžná
Tuto kytku jsem si musela pracně vyhledat. I když roste prakticky všude, její název jsem zatím neznala - je to černohlávek.

Černohlávek obecný
Poslední kytkou se dostáváme k broukům a jiné havěti. Samozřejmě, kytek tam bylo mnohem více, ale ne všechny se mi podařilo dobře zachytit. Zlatohlávci mají v oblibě bílou barvu. Bršlice alias kozí noha jich hostila hned několik. Ty ostatně vídám i na naší zahradě.

Zlatohlávek zlatý
Kromě nich se na ní také pásl tesařík.

Tesařík obecný
Na odkvetlém květenství jsem objevila kněžice. O těch mám připravený samostatný článek z delšího pozorování na naší zahradě z některého minulého roku.

Kněžice páskovaná
Tahle havěť nám hned první den vlétla dovnitř. Nekompromisně jsem ji vyhnala ven. Přesto se usadila nedaleko a dovolila mi pořídit fotku.

Kněžice rudonohá
Když jsem zakopla o kořen pařezu, podařilo se mi odkrýt mraveniště, zřejmě těsně před rojením. Udělala jsem fotku a milé mravence zase přikryla kůrou. Celý týden jsem byla v pokušení tu kůru nadzvednout a podívat se, jestli tam zůstali, nebo se přestěhovali někam víc pod zem. Ale říkala jsem si, že jedno vyrušení jim stačí.
Mravenec obecný (asi)

V předsíni se nám usadil přerostlý komár. Naštěstí vím už dávno, že tito obříci krev nesají. A mimochodem, roznodně toto není ten největší "komár", co jsem kdy viděla - ten fakt budí respekt.

Tiplice zelená
Zahlédla jsem také žluťáska a nějaké další motýly, ale jen prolétli kolem, ani se nezastavili. Největším zážitkem pro mě asi bylo očité svědectví dramatu - souboj vosy s nějakým jiným hmyzem, který se mi v té změti noh a tykadel nepodařilo určit. Bohužel cvaknutí fotoaparátu je vyrušilo, vosa svou oběť popadla a odlétla do koruny nedalekého stromu. Na fotce zbyla jen rozmázlá šmouha.

A víte, co je toto? Objevila jsem tyto výrůstky na několika mladých větvičkách smrku. Chodila jsem se na ně každý den dívat, jestli se nějak mění nebo jsou pořád stejné. Zajímalo mě, jestli je to cizopasná houba, rostlina nebo hmyz.

Korovnice pupenová (hálky)
Tajemství jsem rozlouskla až doma na internetu. Jsou to hálky (jakési domečky) korovnice pupenové, druhu mšice, která se živí sáním na pupenech a mladých výhoncích smrků. 

Z větších zvířat byli k vidění jen ptáci, příliš plaší, takže se mi je nepodařilo slušně vyfotografovat. Pravidelnými návštěvníky byl párek kosů, kteří zřejmě hnízdili na nedaleké třešni, kam vždy odlétli. Zalétal k nám i drozd, stehlík, několik vrabců a jednou jsem zahlédla i sýkorku modřinku.

Suchý 13.-20.7.2019

čtvrtek 18. července 2019

Náprstník červený

I když je tento blog zaměřený především na "divokou přírodu" na naší zahradě, občas se prostě musím podělit i o věci, které jsem viděla někde venku.

Minulý rok jsme byli na dovolené v Krkonoších. Při první obhlídce okolí jsme objevili pár kroků za chatou malou paseku posetou náprstníky. Byla to taková krása, že jsem se tam pořád znovu a znovu vracela a fotila.





Náprstník je dvouletka. První rok vyrůstá jen přízemní růžice listů a teprve druhým rokem vyraší někdy až 150 cm vysoký stonek s hroznovitým květenstvím. Náprstník je léčivka, obsahuje glykosidy, kterými se léčí některé srdeční choroby. Ovšem také je prudce jedovatý, takže se amatérská léčba nedoporučuje. Pouhé dva listy náprstníku jsou pro člověka smrtelně nebezpečná dávka, naštěstí jsou prý tak  odporně hořké, že by bylo velmi obtížné je sníst. 

Náprstník červený (digitalis purpurea)
řád: hluchavkovité
čeleď: jitrocelovité
výška: 60-150 cm
kvete: červen - srpen
dvouletka

Pec pod Sněžkou 8.-13.7.2018

čtvrtek 20. června 2019

Užovka obojková

Naše zahrada vydala další ze svých tajemství. Objevila jsem užovku. Mrskala se v jezírku, tak jsem ji vylovila, abych si ji mohla prohlédnout a vyfotografovat. Ještěže nosím foťák stále u sebe! Vím už dlouho, že se tam objevují. Manžel před pár lety jednu zahlédl - tvrdil, že měla asi metr a docela ho vyděsila. Soused pak jednu velkou chytil na své zahradě a vynesl ji do parku na návsi. Já jsem dosud to štěstí neměla.


Užovka obojková je náš nejhojnější had. I přes tento fakt je chráněná jako ohrožený druh. Snadno ji poznáte podle dvou žlutých (někdy až oranžových) půlměsíců za hlavou. Může dorůstat do délky až 120 cm - takže je to pořádný macek. Ta, co jsem "chytila" měřila asi jen 20 cm, bylo téměř čerstvě vylíhlé mládě. Užovka se páří v květnu, v červnu potom klade vejce a z nich se asi za 10 dní líhnou 15-20 cm dlouzí hádci. Trošku záhadou mi je, kde se tam to hádě vzalo, protože široko daleko nevím o žádném místě, které by bylo vhodné pro kladení užovčích vajíček. Kompost ani hromadu  tlejícího listí nemáme na zahradě ani my, ani nikdo ze sousedů.


Zato je mi už jasné, kam zmizeli všichni pulci o nichž jsem připravovala reportáž. Budete si holt muset počkat na jiný rok, jestli se mi ji vůbec kdy podaří dokončit. S užovkou na zahradě to půjde dost těžko, protože právě různé žáby a ryby tvoří hlavní část jejího jídelníčku. Ale nepohrdne ani drobnými hlodavci, žížalami nebo hmyzem.


Ovšem i užovka má své přirozené nepřátele a to i na naší zahradě. Zatím se mi je nepodařilo zachytit fotoaparátem, ale kdysi dávno jsem tam viděla ježka a občas zahlédnu i lasičku, která rychle přeběhne přes cestu a proklouzne pod vraty do naší zahrady. Snad se jim užovka vyhne a třebas se za čas ukáže znovu - tentokrát už jako pořádný velký had.


Pozorováno 16.6.2019 v Mořicích na Hané

čtvrtek 25. dubna 2019

Vlaštovičník větší

Vlaštovičník znám už od dětství jako jedovatou a zároveň léčivou rostlinu. Pamatuji se na příhodu, která se stala otcovu známému, chovateli papoušků, kam jsme občas zavítali se na ptáčky podívat, zvlášť když jsme náhodou šli kolem. Jednou jsme také takhle šli kolem a loudili na tatínkovi návštěvu, jenže tatínek nám vysvětlil, že to není možné. Pan chovatel likvidoval na zahradě vlaštovičník, zřejmě si potom zapomněl umýt ruce a nasypal ptáčkům. No a ti chudáčci to nepřežili. byla jsem hodně malá, ale ta historka se mi vryla hluboko do paměti, takže dnes vytrvale sama likviduju vlaštovičník na naší zahradě, aby se náhodou nedostal do rukou dětem nebo našim mazlíčkům (slepice nevyjímaje) a nedošlo k podobné tragédii. I letos jsem všechen vlaštovičník zlikvidovala. Tedy myslela jsem si to, než jsem jednu vzrostlou rostlinu objevila v koutě za udírnou. Než jsem ji však vytrhla, udělala jsem si pár fotek do svého fotoherbáře.

Jedovatá léčivka - tato kombinace není až tak neobvyklá. Známý je především účinek jeho šťávy na bradavice. Ačkoliv se na různých místech píše, že lze v malé míře užívat i vnitřně, nikde jsem nedohledala definici "malé míry", ani informaci jaké množství už je rizikové. Krom toho je nebezpečný pro oči. Takže na naší zahradě i nadále nemá co dělat. To ovšem nic nemění na tom, že je to vcelku pěkná kytka.







Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)

Řád:    pryskyřníkotvaré
Čeleď: makovité
Výška: až 1 m
Kvete: květen - září
Trvalka
Naše zahrada 19.4.2019

pondělí 4. dubna 2016

Violka vonná

Violka vonná je v zahradách trpěným plevelem. Roste si divoce, kde ji napadne, ale nikdo se na ni nezlobí a nikdo ji nelikviduje. Vždyť je poslem jara, jedna z prvních květin, které na jaře vykvétají. A krásně voní. Jsem moc ráda, že ji máme i na naší zahradě... A jako taková rozhodně nesmí chybět v mém fotoherbáři (tedy na tomto blogu).

středa 20. května 2015

Smetánka lékařská

... neboli pampeliška. Není člověk, který by ji neznal. Přiznám se, že pohled na trávník posetý žlutými "sluníčky" patří k mým oblíbeným, a to i přesto, že se vlastně jedná o plevel, kterého se dost těžko zbavuje. Vždyť její objevení signalizuje, že zima je definitivně pryč, že už konečně nastává teplé období.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...