Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko ...

Pozorovat svět kolem nás je úžasné dobrodružství. Sice většinu věcí známe ze školy, ale vidět na vlastní oči, že nám nekecali, je pro mě obrovským zážitkem.

Cítím se při tom jako skutečný objevitel. Ze všeho nejraději objevuji přírodu a její zákonitosti. K tomuto mi slouží především naše zahrada. Někdo se možná podiví, protože zahrada přece není opravdická příroda. To sice není, ale přesto k ní má velmi blízko a na rozdíl od opravdické přírody je stále po ruce, takže mohu objekt svého momentálního zájmu sledovat v jeho přirozeném prostředí i několik dní a dokonce i v různou denní či noční dobu, aniž bych zanedbávala své rodičovské, manželské i jiné povinnosti. Nevěřili byste jak napínavé může být pozorovat obyčejné berušky...

Roháček kozlík

Konečně vykouklo sluníčko a my se s elánem vyhrnuli ven s chalupy a hrrr do práce. Potřebovali jsme vyklidit dřevárku a udělat místo pro nějakou havěť. Naštěstí po zimě tam už moc dřeva nezbývalo.

Během práce jsem si povšimla broučka, který se mi připletl pod nohy. Nerada šlapu po těch malých tvorech, mnohé druhy mi připadají jako drahokamy. Tak jsem broučka vzala a odložila kus dál na dvůr. Ovšem po nějaké době jsem ho měla pod nohama zas. Nebo to byl jiný? Byl dost zaprášený, ale co mě zaujalo, měl na hlavičce kusadla, takový mimiaturní roháč.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/3-rohacek-kozlik.html