Muchomůrka červená

Některé roky jsou tak suché, že v lese nezavadíte ani o prašivku. A jiné jsou naopak deštivé a teplé, přímo ráj pro houbaře. V takový rok i my párkrát vyrazíme s košíky do lesa a vracíme se obtěžkáni nejrůznějšími houbami. Donedávna mě nenapadlo si houby před sběrem vyfotit, škoda, ale snad i některý příští rok budou lesy štědré. Jediné, co jsem si na památku vyfotila, byly krásné červené muchomůrky. Bylo jich hodně, byly všude a zdobily les.

Opuncie křehká

Minulý rok jsme byli na výletě na Brněnské přehradě. Při focení jsem si náhodou povšimla, že na stráni pod námi rostou kaktusy. Bylo to v poměrně nepřístupném, skalnatém terénu na to, aby je tam někdo schválně každý rok vysazoval. Ani já se neodvážila kvůli lepším fotografiím riskovat zranění, nebo dokonce život. Musí tam růst samy od sebe!

Kaktusy v naší přírodě mě skutečně zaujaly. Po návratu domů jsem začala pátrat po dalších informacích. Kdysi jsem podobný kaktus měla i doma a tak jsem rodové jméno určila poměrně snadno. Určitě je to opuncie. Jenže jaký druh? Bohužel podle fotografií (kvůli vzdálenosti nepříliš kvalitních) se to asi určit nedá. Zkusila jsem se pozeptat kaktusářů, ti by se v tom mohli vyznat lépe. Potvrdili mi, že je to skutečně opuncie, některá z mrazuvzdorných druhů. Ale bez květu ani oni z těch lehce mázlých fotek víc nevykoukají.

Drozdí rodinka

Někdy v polovině června se nám na zahradě začali pravidelně objevovat drozdi zpěvní (Thurdus philomelos). Sbírali stébla trávy. Bylo nad slunce jasné, že si někde staví hnízdo. Chodila jsem po zahradě a hleděla do korun stromů. Marně. Už jsem se smířila s tím, že budou nejpíš hnízdit u sousedů za plotem. Proto jsem byla docela překvapená, když jsem asi za dva týdny hnízdo úplně náhodou objevila.

Jemné miniletadélko

Včera jsem při odpočinku v zahradě zahlédla něco podivného. Na trámku pergoly svítilo skoro bílé písmenko T. I na dálku bylo jasné, že tam sedí nějaký hmyz, ale jaký?

Marně jsem v  hlavě probírala všechnu havěť, co jsem kdy viděla nejen naživo, ale třebas i někde v knížce nebo časopisu. Ne, nepodobá se ničemu v mé paměti. Zvědavost mi nedala a tak jsem popadla foťák a šla toho, pro mě podivného, tvorečka blíže prozkoumat. Pohled zblízka ukázal, že je to jakýsi podivný snad motýlek s úzkými křidélky. Připomínal mi malinkaté letadélko. Rychle, než mi uletí, jsem mačkala spoušť fotoaparátu a doufala, že alespoň jeden snímek bude v ucházející kvalitě. Můj foťák totiž nemá možnost zapnout makrofoto ručně, ale nastavuje si ho sám dle velikosti a vzdálenosti objektu a svého vlastního uvážení, s čímž jsem se ani po dvou letech ještě nenaučila správně zacházet. Naštěstí se nějaká ta fotka povedla.

Pomněnka bahenní

"Pomněnka něžná

žaly světa nezná,

a když stářím vadne

volá: Nezapomeň na mě!"

Drobná rostlinka s jemnými kvítky v barvě nebe. Není snad člověk, který by ji nemiloval. Stejně tak ji však mnohý nenáviděl, když se v hodinách češtiny nechal nachytat na jejím pravopise.

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko ...

Pozorovat svět kolem nás je úžasné dobrodružství. Sice většinu věcí známe ze školy, ale vidět na vlastní oči, že nám nekecali, je pro mě obrovským zážitkem.

Cítím se při tom jako skutečný objevitel. Ze všeho nejraději objevuji přírodu a její zákonitosti. K tomuto mi slouží především naše zahrada. Někdo se možná podiví, protože zahrada přece není opravdická příroda. To sice není, ale přesto k ní má velmi blízko a na rozdíl od opravdické přírody je stále po ruce, takže mohu objekt svého momentálního zájmu sledovat v jeho přirozeném prostředí i několik dní a dokonce i v různou denní či noční dobu, aniž bych zanedbávala své rodičovské, manželské i jiné povinnosti. Nevěřili byste jak napínavé může být pozorovat obyčejné berušky...

Roháček kozlík

Konečně vykouklo sluníčko a my se s elánem vyhrnuli ven s chalupy a hrrr do práce. Potřebovali jsme vyklidit dřevárku a udělat místo pro nějakou havěť. Naštěstí po zimě tam už moc dřeva nezbývalo.

Během práce jsem si povšimla broučka, který se mi připletl pod nohy. Nerada šlapu po těch malých tvorech, mnohé druhy mi připadají jako drahokamy. Tak jsem broučka vzala a odložila kus dál na dvůr. Ovšem po nějaké době jsem ho měla pod nohama zas. Nebo to byl jiný? Byl dost zaprášený, ale co mě zaujalo, měl na hlavičce kusadla, takový mimiaturní roháč.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/3-rohacek-kozlik.html

Hluchavka bílá

Není snad člověka, který by ji neznal. Roste všude a kvete skoro celý rok. Malé děti si ji občas pletou s kopřivou, ale hluchavka nepálí.

Jenže vysvětlujte to malému špuntovi, který už má své špatné "zkušenosti". Jako starší děti jsme jí vytrhávali květy a sáli z nich sladkou šťávu. Byla jí jen nepatrná kapička a nás to po chvíli stejně přestalo bavit. Ne tak čmeláky a mravence.

I když je jí všude plno, patří k nejdražším léčivkám. Výkupní cena se pohybuje kolem 700,-Kč/kg. Ale zkuste si představit, kolik čerstvých kvítků musíte nasbírat, abyste měli kilo sušených. Kolik to zabere času. Jsou to zatraceně zasloužené peníze!

Popenec obecný

V dubnu se nám část zahrady pokryla souvislým kobercem s fialkovými květy. Sice nám rostlinka postupně vytlačuje trávník, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Když jsem se potom snažila rostlinku určit, zjistila jsem, že ač je to úporný plevel, kterého je všude plno, také je to léčivá bylina a dokonce se používá i v kuchyni jako zelené koření.

Setkání s Esmeraldou

Věšela jsem v zahradě prádlo, když jsem za sebou uslyšela podivný zvuk. Byl silný, bylo to blízko. Stála jsem nehnutě a rozhlížela se kolem. Chtěla jsem zjistit odkud se to ozývá a co to vlastně je. Po chvíli jsem téměř přesně zaměřila místo, odkud zvuk přicházel. Stále jsem však nic neviděla. Opatrně jsem udělala krok v před. Teď jsem ji uviděla - Esmeraldu.

Dobrodružství v zahradě

Naše zahrada - místo, které dokonale znám. Vždyť tu není nic, co bychom s manželem společně neudělali, nezasadili, nevybudovali... Skutečně nic? Jen zdánlivě. Naše zahrada žije vlastním životem a jen občas náhodou odhalím některá z jejích skrytých tajemství.

Zkusili jste někdy zajít do zahrady brzy z rána? Když všichni normální lidé ještě spí, nebo jsou alespoň zalezlí doma u snídaně?