Někdy v polovině června se nám na zahradě začali
pravidelně objevovat drozdi zpěvní (Thurdus philomelos). Sbírali stébla
trávy. Bylo nad slunce jasné, že si někde staví hnízdo. Chodila jsem po
zahradě a hleděla do korun stromů. Marně. Už jsem se smířila s tím, že
budou nejpíš hnízdit u sousedů za plotem. Proto jsem byla docela
překvapená, když jsem asi za dva týdny hnízdo úplně náhodou objevila.
Uhnízdili se totiž v břečtanu, kterým máme porostlý
altánek, kde sedáváme. Jak vidíte, skoro vůbec nic nevidíte. Tak dobře
své hnízdo ukryli za větvičky a listí. Když jsem je objevila, už seděli
na vejcích. Nepodařilo se mi vystihnout chvilku, kdy by zůstalo hnízdo
prázdné, abych mohla vyfotit i vajíčka. Škoda, prý jsou krásně modrá.
Od té doby jsem drozdy pravidelně zpovzdálí
sledovala. Asi za týden bylo hnízdo prázdné. Tedy ne tak úplně. Jen
drozdice (nebo to byl pan drozd?) už na něm neseděla. Popadla jsem foťák
a ulovila pár vzácných snímků holátek.
Nevím, jestli to taky vidíte, ale ptáčků je pět.
Uživit tolik hladových krků dá něco práce a tak drozdí rodičové lítali
sem a tam. Spousta žížalek jim padla za oběť.
A ptáčci rostli jako z vody. Brzy jim začalo být
rodné hnízdo malé. Tísnili se tam, ale bohužel nevešli se. Jeden z
ptáčků vypadl z hnízda. Našla jsem ho na zemi a tak jsem se ho pokusila
vrátit zpět. Dala jsem ho na okraj hnízda, protože dovnitř se nevešel a
doufala, že se za chvíli nějak poskládají. Bála jsem se, aby rodiče po
mém zásahu hnízdo neopustili, ale to se naštěstí nestalo. Ráno jsem však
ptáčka opět našla venku, tentokrát už byl, chudáček, mrtvý.
Zbývající čtyři ptáčata dál rostla a tísnila se v
hnízdě čím dál víc. Už včera poposedala na okraji hnízda. Zdálo se, že
co nevidět z hnízda vyletí. Dnes ráno ještě byla v hnízdě, ale během
dopoledne skutečně vyletěla do světa.
Moje večerní
procházka do zahrady však ukázala, že ještě zdaleka nemají vyhráno a
kdoví, jestli v opravdovém světě přežijí. Jedno z ptáčátek se totiž
právě seznamovalo s naší číčou, tedy zatím koťátkem. Koťátku se nová
hračka zalíbila a tak nedalo ptáčeti pokoj a neustále je dráždilo
packou. I když se zdálo, že se číča bojí toho stále ještě zářivě
žlutého zobáčku, nevím, jestli má ptáček nějaké šance na přežití dnešní
noci.
Ale takový už je holt život.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.ht
Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html
Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html
Pozorováno v červenci 2010 v Mořicích na Hané
Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html
Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html
Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html
Žádné komentáře:
Okomentovat