středa 23. července 2014

Drozdí rodinka

Někdy v polovině června se nám na zahradě začali pravidelně objevovat drozdi zpěvní (Thurdus philomelos). Sbírali stébla trávy. Bylo nad slunce jasné, že si někde staví hnízdo. Chodila jsem po zahradě a hleděla do korun stromů. Marně. Už jsem se smířila s tím, že budou nejpíš hnízdit u sousedů za plotem. Proto jsem byla docela překvapená, když jsem asi za dva týdny hnízdo úplně náhodou objevila.


  
Uhnízdili se totiž v břečtanu, kterým máme porostlý altánek, kde sedáváme. Jak vidíte, skoro vůbec nic nevidíte. Tak dobře své hnízdo ukryli za větvičky a listí. Když jsem je objevila, už seděli na vejcích. Nepodařilo se mi vystihnout chvilku, kdy by zůstalo hnízdo prázdné, abych mohla vyfotit i vajíčka. Škoda, prý jsou krásně modrá.


Od té doby jsem drozdy pravidelně zpovzdálí sledovala. Asi za týden bylo hnízdo prázdné. Tedy ne tak úplně. Jen drozdice (nebo to byl pan drozd?) už na něm neseděla. Popadla jsem foťák a ulovila pár vzácných snímků holátek.


Nevím, jestli to taky vidíte, ale ptáčků je pět. Uživit tolik hladových krků dá něco práce a tak drozdí rodičové lítali sem a tam. Spousta žížalek jim padla za oběť.

A ptáčci rostli jako z vody. Brzy jim začalo být rodné hnízdo malé. Tísnili se tam, ale bohužel nevešli se. Jeden z ptáčků vypadl z hnízda. Našla jsem ho na zemi a tak jsem se ho pokusila vrátit zpět. Dala jsem ho na okraj hnízda, protože dovnitř se nevešel a doufala, že se za chvíli nějak poskládají. Bála jsem se, aby rodiče po mém zásahu hnízdo neopustili, ale to se naštěstí nestalo. Ráno jsem však ptáčka opět našla venku, tentokrát už byl, chudáček, mrtvý.


Zbývající čtyři ptáčata dál rostla a tísnila se v hnízdě čím dál víc. Už včera poposedala na okraji hnízda. Zdálo se, že co nevidět z hnízda vyletí. Dnes ráno ještě byla v hnízdě, ale během dopoledne skutečně vyletěla do světa.



Moje večerní procházka do zahrady však ukázala, že ještě zdaleka nemají vyhráno a kdoví, jestli v opravdovém světě přežijí. Jedno z ptáčátek se totiž právě seznamovalo s naší číčou, tedy zatím koťátkem. Koťátku se nová hračka zalíbila a tak nedalo ptáčeti pokoj a neustále je dráždilo packou.  I když se zdálo, že se číča bojí toho stále ještě zářivě žlutého zobáčku, nevím, jestli má ptáček nějaké šance na přežití dnešní noci.
Ale takový už je holt život.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.ht


Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html



Pozorováno v červenci 2010 v Mořicích na Hané

Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/5-drozdi-rodinka.html

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...