Někdy v polovině června se nám na zahradě začali
pravidelně objevovat drozdi zpěvní (Thurdus philomelos). Sbírali stébla
trávy. Bylo nad slunce jasné, že si někde staví hnízdo. Chodila jsem po
zahradě a hleděla do korun stromů. Marně. Už jsem se smířila s tím, že
budou nejpíš hnízdit u sousedů za plotem. Proto jsem byla docela
překvapená, když jsem asi za dva týdny hnízdo úplně náhodou objevila.
"Prý nejsou zázraky. Ale v přírodě můžete kdekoliv najít plno nejnepochopitelnějších zázraků." (Prof. dr. J. Obenberger). A já dodávám, že zahrada je takový malý kousek přírody, který je vždy po ruce. Je plná skrytého života. Odehrávají se tam dramata v nichž často jde o život. A vy můžete být u toho! Stačí se jen pozorně dívat.
středa 23. července 2014
sobota 19. července 2014
Jemné miniletadélko
Včera jsem při odpočinku v zahradě zahlédla něco
podivného. Na trámku pergoly svítilo skoro bílé písmenko T. I na dálku
bylo jasné, že tam sedí nějaký hmyz, ale jaký?
Marně jsem v hlavě probírala všechnu havěť, co jsem kdy viděla nejen naživo, ale třebas i někde v knížce nebo časopisu. Ne, nepodobá se ničemu v mé paměti. Zvědavost mi nedala a tak jsem popadla foťák a šla toho, pro mě podivného, tvorečka blíže prozkoumat. Pohled zblízka ukázal, že je to jakýsi podivný snad motýlek s úzkými křidélky. Připomínal mi malinkaté letadélko. Rychle, než mi uletí, jsem mačkala spoušť fotoaparátu a doufala, že alespoň jeden snímek bude v ucházející kvalitě. Můj foťák totiž nemá možnost zapnout makrofoto ručně, ale nastavuje si ho sám dle velikosti a vzdálenosti objektu a svého vlastního uvážení, s čímž jsem se ani po dvou letech ještě nenaučila správně zacházet. Naštěstí se nějaká ta fotka povedla.
Marně jsem v hlavě probírala všechnu havěť, co jsem kdy viděla nejen naživo, ale třebas i někde v knížce nebo časopisu. Ne, nepodobá se ničemu v mé paměti. Zvědavost mi nedala a tak jsem popadla foťák a šla toho, pro mě podivného, tvorečka blíže prozkoumat. Pohled zblízka ukázal, že je to jakýsi podivný snad motýlek s úzkými křidélky. Připomínal mi malinkaté letadélko. Rychle, než mi uletí, jsem mačkala spoušť fotoaparátu a doufala, že alespoň jeden snímek bude v ucházející kvalitě. Můj foťák totiž nemá možnost zapnout makrofoto ručně, ale nastavuje si ho sám dle velikosti a vzdálenosti objektu a svého vlastního uvážení, s čímž jsem se ani po dvou letech ještě nenaučila správně zacházet. Naštěstí se nějaká ta fotka povedla.
středa 16. července 2014
Pomněnka bahenní
"Pomněnka něžná
žaly světa nezná,
a když stářím vadne
volá: Nezapomeň na mě!"
Drobná rostlinka s jemnými kvítky v barvě nebe. Není snad člověk, který by ji nemiloval. Stejně tak ji však mnohý nenáviděl, když se v hodinách češtiny nechal nachytat na jejím pravopise.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)